ČSN 730540-2:2011 – Část 2: Požadavky
Po zhruba roční přípravě a mnoha intenzivních diskusích právě vyšlo nové znění ČSN 73 0540-2 „Tepelná ochrana budov – Požadavky“ (s účinností od listopadu 2011). Revize nezasáhla do dosavadní normy nijak zásadně – upraveny byly pouze některé požadavky, a to především v částech zabývajících se nejnižší vnitřní povrchovou teplotou, součinitelem prostupu tepla a průměrným součinitelem prostupu tepla budovy. Do informativní přílohy s pokyny pro navrhování byly doplněny detailní informace k problematice nízkoenergetických a pasivních budov.
Přehled nejdůležitějších změn
1. Součinitel prostupu tepla
Samotný způsob odvození požadavku na součinitel prostupu tepla stavební konstrukce se v revizi ČSN 730540-2 nijak nemění. I nadále se pro většinu budov (tj. pro budovy s převažující vnitřní návrhovou teplotou od 18 do 22 ˚C a s relativní vlhkostí vnitřního vzduchu do 60 %) používají požadované hodnoty z tabulky, zatímco pro budovy s méně obvyklým vnitřním mikroklimatem (vlhké stavby, málo či naopak značně vytápěné budovy) se požadované hodnoty odvozují výpočtem na základě hodnot tabulkových.
Požadované tabulkové hodnoty součinitele prostupu tepla UN se v revizi normy mění jen drobně – a jen pro některé typy konstrukcí (viz tabulka níže). U výplní otvorů a vnějších stěn lze přitom uplatnit do konce roku 2012 výjimku a navrhovat tyto konstrukce na dosavadní požadavky. Výplní otvorů se týká také vypuštění závazných požadavků na rámy oken a lehkých obvodových plášťů – v normě se nyní kvůli vyloučení konfliktu s harmonizovanými evropskými normami na výrobky objevují pro tyto části oken jen doporučené hodnoty.
Do základní tabulky s požadovanými a doporučenými hodnotami součinitele prostupu tepla byly doplněny také doporučené hodnoty pro pasivní budovy. Mají formu intervalu, přičemž se předpokládá, že volba konkrétních hodnot bude závislá i na tvaru a velikosti pasivní budovy (větší a kompaktnější budovy mohou mít vyšší součinitele prostupu tepla obalových konstrukcí).
Normové hodnoty součinitele prostupu tepla jednotlivých konstrukcí dle ČSN 73 0540 jsou uvedené zde:
Normové součinitele prostupu tepla dle ČSN 730540-2:2011
2. Průměrný součinitel prostupu tepla budovy
Požadavky na průměrný součinitel prostupu tepla budovy nebo její dílčí vytápěné zóny byly v revizi ČSN 730540-2 upraveny poměrně zásadně. Průměrný součinitel prostupu tepla hodnocené budovy se nově porovnává s průměrným součinitelem prostupu tepla referenční budovy (obdoba přístupu, se kterým se počítá i v rámci připravované novely vyhlášky č. 148/2007 Sb.).
Referenční budova je virtuální budova stejného účelu, umístění, rozměrů a prostorového uspořádání jako budova hodnocená. Její obalové konstrukce mají však součinitele prostupu tepla přesně na úrovni normových požadovaných hodnot. Pokud navíc tvoří součet průsvitných ploch více než 50 % plochy obvodových stěn budovy (neprůsvitných i průsvitných, přilehlých k venkovnímu prostředí), započte se na 50 % plochy obvodových stěn budovy odpovídající požadovaná hodnota součinitele prostupu tepla výplní otvorů a ve zbytku se uvažuje požadovaná hodnota součinitele prostupu tepla neprůsvitného obvodového pláště.
Pro stanovení požadované hodnoty je tedy vlastně třeba provést celý výpočet prostupu tepla obálkou referenční budovy – nestačí jen dosavadní snadné odvození požadavku na základě poměru A/V.
Nový přístup bude pro většinu budov znamenat určité zpřísnění požadavku, ale nijak extrémní. Pro tvarově složité obytné domy pak je požadavek přísnější než stanovený přes referenční budovu, protože je stanoven strop požadavku 0,5 W/m2.K.
Průměrný součinitel prostupu tepla budovy nebo její dílčí části je graficky vyjádřen v Energetickém štítku obálky budovy. Více v následujícím odkazu:
http://www.eazk.cz/energeticky-stitek-budovy/
3. Nejnižší vnitřní povrchová teplota
Požadavek na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu je v revizi ČSN 730540-2 formulován zcela nově, i když se i nadále používá již zavedené hodnocení s pomocí teplotního faktoru.
Relativní vlhkost vnitřního vzduchu – coby jeden z parametrů pro stanovení požadavku – už ale není pro budovy bez klimatizace konstantou. Je závislá na venkovní návrhové teplotě, což je zjednodušený model reality, se kterým pracuje mimo jiné i ČSN EN ISO13788 aněkteré další zahraniční normy. V ČSN 730540-2 se předpokládá, že návrhová relativní vlhkost (typicky 50 %) platí pro teplotu venkovního vzduchu-5 °C. S poklesem teploty venkovního vzduchu pod tuto mez se pak relativní vlhkost vnitřního vzduchu snižuje, a to o 1 % na každý1 °C poklesu teploty venkovního vzduchu pod mezní hodnotu-5 °C.
V důsledku toho se požadavky na vnitřní povrchovou teplotu pro budovy bez klimatizace mírně zmírnily – a to především u výplní otvorů. Požadavek nicméně zůstává požadavkem a nikoli pouhým doporučením, o což se vedly intenzivní a dlouhodobé spory.
4. Pokles dotykové teploty podlahové konstrukce
Požadavky na podlahové konstrukce jsou i po revizi ČSN 730540-2 až na několik výjimek zcela stejné. Byly pouze doplněny doporučené hodnoty kategorií podlah pro jednotlivé typy místností.
Požadované hodnoty poklesu dotykové teploty podlah:
Pokles dotykové teploty podlahy
5. Šíření vodní páry
Požadavky na šíření vodní páry se v revidované ČSN 730540-2 změnily jen drobně. Byly zvýšeny dílčí limity pro maximální možné množství zkondenzované vodní páry v materiálech s plošnou hmotností do 100 kg/m2 (tepelné izolace) a byla přidána možnost hodnotit v odůvodněných případech roční vlhkostní bilanci alternativním postupem s použitím pokročilejších simulačních metod.
6. Šíření vzduchu
Požadavky na šíření vzduchu a související doporučení byly mírně upraveny ve více směrech. Došlo k vypuštění požadavku na součinitel spárové průvzdušnosti oken a dveří (kvůli konfliktu s harmonizovanou evropskou normou na výrobky), zatímco pro lehké obvodové pláště byl tento požadavek zachován a jen převeden v souladu s ČSN EN 12152 na hodnocení tříd průvzdušnosti. Upraveny byly také doporučené hodnoty celkové intenzity výměny vzduchu obálkou budovy n50 (měřená hodnota vyhodnocená pro tlakový rozdíl 50 Pa).
Více o nárocích na průvzdušnost konstrukcí v následujícím odkazu:
požadavky na průvzdušnost stavebních konstrukcí
7. Tepelná stabilita místnosti
Zatímco požadavky na tepelnou stabilitu místnosti v zimním období se v revidované ČSN 730540-2 nijak nezměnily, požadavky na tepelnou stabilitu místnosti v letním období byly sice mírně, ale přesto významně upraveny.
Nově je totiž stanoven pouze požadavek na nejvyšší denní teplotu vzduchu v místnosti. To znamená, že nadále se již nepřipouští hodnocení místnosti tradiční metodikou ČSN 730540-4, jejímž výsledkem byl nejvyšší denní vzestup teploty vnitřního vzduchu. Přípustné je pouze hodnocení dynamickými simulačními metodami – a to buď zjednodušenými výpočetními modely podle ČSN EN ISO 13792, nebo komplexnějšími výpočetními modely.
Další změna se týká obytných budov, u nichž norma nyní připouští krátkodobé a omezené překročení požadované hodnoty nejvyšší denní teploty vzduchu v místnosti (nejvíce o 2° C na nejvýše 2 hodiny), pokud s tím investor, resp. uživatel souhlasí. Kromě požadavků na přirozeně větrané budovy bez chlazení jsou v ČSN 730540-2 uvedeny také požadavky na klimatizované prostory, které musí splnit podmínku na nejvyšší denní teplotu vzduchu θai,max ≤32 °C. Ověření požadavků pro klimatizované i neklimatizované prostory se provádí bez zahrnutí vlivu vnitřních zisků a chlazení.
Požadovaný maximální pokles výsledné teploty v místnosti na konci otopné přestávky a požadované nejvyšší přípustné hodnoty pro hodnocení tepelné stability v letním období:
