1. Charakter kontroly kotlů je stanoven vyhláškou č. 276/2007 Sb. (účinnost od 1.11.2007).

 Vlastník nebo provozovatel zařízení musí zajistit daný druh kontroly pro odpovídající výkon zařízení:

A/ zařízení sloužící pro ústřední vytápění se jmenovitým výkonem nad 20 kW a staršího 15 let od data uvedení do provozu

 -          jednorázovou kontrolu kotlů uvedených do provozu před 31.12.1994 a vnitřních rozvodů tepelné energie do 3 let po nabytí účinnosti tohoto zákona (tedy do 1.1.2010). Součástí této kontroly je posouzení účinnosti kotle a jeho dimenzování v poměru k požadavkům výlučně na vytápění budovy.

-          jednorázovou kontrolu kotlů uvedených do provozu po 1.1.1995 a vnitřních rozvodů tepelné energie 15 let od spuštění.

B/ kotle s jmenovitým výkonem  od  20 – do 200 kW

 -          pravidelnou kontrolu kotlů na uhlí a kapalná paliva  1x za 2 roky (první kontrola do 1.11.2009)

-          pravidelnou kontrolu kotlů na plyn 1x za 4 roky (první kontrola do 1.11.2011)

C/ kotle s jmenovitým výkonem nad 200 – do 400 kW 

 -          pravidelnou kontrolu kotlů

-          v současnosti po zrušení vyhlášky č. 150/2001 Sb., která se vztahovala na nové nebo rekonstruované zařízení, není platný žádný legislativní předpis, který by specifikoval četnost kontroly kotlů s výkonem v daném rozmezí

-          v době platnosti této vyhlášky byla předepsána četnost kontroly účinnosti zařízení a kotlů dle typu měření 1x měsíčně resp. 1 x ročně (první kontrola účinnosti do 1.2.2007)

D/ kotle s jmenovitým výkonem nad 400 kW 

 -          pravidelnou kontrolu kotlů

-          princip zjišťování účinnosti kotlů udává vyhláška č. 349/2010 Sb., neuvádí však četnost kontrol a platí pro kotle instalované a rekonstruované po 8.12.2010

-         na kotle instalované dříve platila vyhláška  č.150/2001 Sb.- viz výše

Provedení pravidelné kontroly kotle nebo jednorázové kontroly kotle nenahrazuje kontroly, revize a podobně, prováděné podle zvláštních právních předpisů.

 Jednorázovou kontrolou kotlů se zjišťuje, zda provoz, údržba, způsob řízení, regulace, stav vnitřních rozvodů tepelné energie, dimenzování kotle v poměru k požadavkům na tepelnou energii využitou výlučně v budově pro vytápění a přípravu teplé vody a účinnost kotle jsou v souladu se schválenou státní energetickou koncepcí a strategií udržitelného rozvoje.

Pravidelnou kontrolou kotlů se zjišťuje, zda provoz, údržba, způsob řízení, regulace a účinnost kotle jsou v souladu se schválenou státní energetickou koncepcí a strategií udržitelného rozvoje.

 Výsledkem pravidelné kontroly kotle a jednorázové kontroly kotle je zpráva obsahující zjištění s návrhy na opatření, doporučení a poradenství o možném zlepšení nebo výměně kotle a o alternativních řešeních. Tuto zprávu vypracuje osoba oprávněná pro provádění kontrol– viz níže.

 Vzor zprávy o jednorázové kontrole je ke stažení zde a o pravidelné kontrole zde

 2. Charakter kontroly klimatizačních systémů je stanoven vyhláškou č. 277/2007 Sb. (účinnost od 1.1.2009).

 U klimatizačních systémů je vlastník nebo provozovatel zařízení se jmenovitým chladicím výkonem vyšším než 12 kW povinen zajistit pravidelnou kontrolu každé 4 roky (první kontrola do 1.1.2013).

 Pravidelná kontrola klimatizačního systému zahrnuje posouzení účinnosti klimatizace a jejího výkonu v porovnání s požadavky na chlazení budovy. Výsledkem pravidelné kontroly klimatizačního systému je zpráva obsahující zjištění s návrhy na opatření, doporučení a poradenství o možném zlepšení nebo výměně klimatizačního systému a o alternativních řešeních. Tuto zprávu vypracuje osoba oprávněná pro provádění kontrol – viz níže.

 Vzor zprávy je ke stažení zde

 Pro účely kontroly zdroje se rozumí:

 - jmenovitým výkonem kotle množství tepelné energie udané výrobcem, které kotel předává trvale v teplonosné látce při stanovených podmínkách v ustáleném stavu

 - jmenovitým chladicím výkonem klimatizačního systému jmenovitý příkon pohonu zdroje chladu udaný výrobcem

 Kdo je oprávněn provádět kontroly kotlů a klimatizačních systémů:

-          energetický auditor dle § 10 zákona č. 406/2000 Sb.

-          osoby autorizované podle § 5 odst. 3 písm. e) a f) zákona č. 360/1992 Sb., přezkoušené ministerstvem z problematiky užití účinnosti energie a návrhů opatření.

-         seznam oprávněných osob je ke stažení na webu  http://www.mpo-enex.cz/experti/

 Sankce za neprovedení příslušných kontrol kotlů na kapalná, plynná a pevná paliva a kontrol klimatizačních systémů dle zákona č.299/2011 Sb.,§12 a §12a:

Neprovedením předepsaných kontrol se vlastník či provozovatel vystavuje riziku pokuty 100 000 Kč

Stavebník, vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek musí vybavit dle §6a odst. 10  zákona č. 406/2000 Sb. otopná tělesa termoregulačními ventily.

 Dle novelizace zákona o hospodaření s energiemi č. 694/2004 Sb. byla dána lhůta provedení instalace regulačních ventilů do 1.1.2007.

 Podmínky instalace regulačních armatur do 1.9.2007 v nových a rekonstruovaných systémech upravoval předpis č. 151/2001 Sb.

V současnosti je od 1.9.2007 platná vyhláška č. 193/2007 Sb., která stanovuje požadavky na účinnost užití energie v nově zřizovaných zařízeních pro rozvod tepelné energie a pro vnitřní rozvod tepelné energie a chladu, a na vybavení těchto zařízení tepelnou izolací, regulací a řízením. Instalace termostatických ventilů je předepsána v § 4 odst.1.

 Sankce za neumožnění instalace nebo údržby a kontroly přístrojů regulujících dodávku tepelné dle zákona č.299/2011 Sb.,§12 a §12a:

Stavebník, vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek se vystavují riziku pokuty 100 000 Kč.

Po zhruba roční přípravě a mnoha intenzivních diskusích právě vyšlo nové znění ČSN 73 0540-2 „Tepelná ochrana budov – Požadavky“ (s účinností od listopadu 2011).  Revize nezasáhla do dosavadní normy nijak zásadně – upraveny byly pouze některé požadavky, a to především v částech zabývajících se nejnižší vnitřní povrchovou teplotou, součinitelem prostupu tepla a průměrným součinitelem prostupu tepla budovy. Do informativní přílohy s pokyny pro navrhování byly doplněny detailní informace k problematice nízkoenergetických a pasivních budov.

Přehled nejdůležitějších změn

1. Součinitel prostupu tepla

Samotný způsob odvození požadavku na součinitel prostupu tepla stavební konstrukce se v revizi ČSN 730540-2 nijak nemění. I nadále se pro většinu budov (tj. pro budovy s převažující vnitřní návrhovou teplotou od 18 do 22 ˚C a s relativní vlhkostí vnitřního vzduchu do 60 %) používají požadované hodnoty z tabulky, zatímco pro budovy s méně obvyklým vnitřním mikroklimatem (vlhké stavby, málo či naopak značně vytápěné budovy) se požadované hodnoty odvozují výpočtem na základě hodnot tabulkových.

Požadované tabulkové hodnoty součinitele prostupu tepla UN se v revizi normy mění jen drobně – a jen pro některé typy konstrukcí (viz tabulka níže). U výplní otvorů a vnějších stěn lze přitom uplatnit do konce roku 2012 výjimku a navrhovat tyto konstrukce na dosavadní požadavky. Výplní otvorů se týká také vypuštění závazných požadavků na rámy oken a lehkých obvodových plášťů – v normě se nyní kvůli vyloučení konfliktu s harmonizovanými evropskými normami na výrobky objevují pro tyto části oken jen doporučené hodnoty.

Do základní tabulky s požadovanými a doporučenými hodnotami součinitele prostupu tepla byly doplněny také doporučené hodnoty pro pasivní budovy. Mají formu intervalu, přičemž se předpokládá, že volba konkrétních hodnot bude závislá i na tvaru a velikosti pasivní budovy (větší a kompaktnější budovy mohou mít vyšší součinitele prostupu tepla obalových konstrukcí). 

Normové hodnoty součinitele prostupu tepla jednotlivých konstrukcí dle ČSN 73 0540 jsou uvedené zde:

Normové součinitele prostupu tepla dle ČSN 730540-2:2011

2. Průměrný součinitel prostupu tepla budovy

Požadavky na průměrný součinitel prostupu tepla budovy nebo její dílčí vytápěné zóny byly v revizi ČSN 730540-2 upraveny poměrně zásadně. Průměrný součinitel prostupu tepla hodnocené budovy se nově porovnává s průměrným součinitelem prostupu tepla referenční budovy (obdoba přístupu, se kterým se počítá i v rámci připravované novely vyhlášky č. 148/2007 Sb.).

Referenční budova je virtuální budova stejného účelu, umístění, rozměrů a prostorového uspořádání jako budova hodnocená. Její obalové konstrukce mají však součinitele prostupu tepla přesně na úrovni normových požadovaných hodnot. Pokud navíc tvoří součet průsvitných ploch více než 50 % plochy obvodových stěn budovy (neprůsvitných i průsvitných, přilehlých k venkovnímu prostředí), započte se na 50 % plochy obvodových stěn budovy odpovídající požadovaná hodnota součinitele prostupu tepla výplní otvorů a ve zbytku se uvažuje požadovaná hodnota součinitele prostupu tepla neprůsvitného obvodového pláště.

Pro stanovení požadované hodnoty je tedy vlastně třeba provést celý výpočet prostupu tepla obálkou referenční budovy – nestačí jen dosavadní snadné odvození požadavku na základě poměru A/V.

Nový přístup bude pro většinu budov znamenat určité zpřísnění požadavku, ale nijak extrémní. Pro tvarově složité obytné domy pak je požadavek přísnější než stanovený přes referenční budovu, protože je stanoven strop požadavku 0,5 W/m².K.

Průměrný součinitel prostupu tepla budovy nebo její dílčí části je graficky vyjádřen v Energetickém štítku obálky budovy. Více v následujícím odkazu:

http://www.eazk.cz/energeticky-stitek-budovy/

3. Nejnižší vnitřní povrchová teplota

Požadavek na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu je v revizi ČSN 730540-2 formulován zcela nově, i když se i nadále používá již zavedené hodnocení s pomocí teplotního faktoru.

Relativní vlhkost vnitřního vzduchu – coby jeden z parametrů pro stanovení požadavku – už ale není pro budovy bez klimatizace konstantou. Je závislá na venkovní návrhové teplotě, což je zjednodušený model reality, se kterým pracuje mimo jiné i ČSN EN ISO13788 aněkteré další zahraniční normy. V ČSN 730540-2 se předpokládá, že návrhová relativní vlhkost (typicky 50 %) platí pro teplotu venkovního vzduchu-5 °C. S poklesem teploty venkovního vzduchu pod tuto mez se pak relativní vlhkost vnitřního vzduchu snižuje, a to o 1 % na každý1 °C poklesu teploty venkovního vzduchu pod mezní hodnotu-5 °C.

V důsledku toho se požadavky na vnitřní povrchovou teplotu pro budovy bez klimatizace mírně zmírnily – a to především u výplní otvorů. Požadavek nicméně zůstává požadavkem a nikoli pouhým doporučením, o což se vedly intenzivní a dlouhodobé spory.

4. Pokles dotykové teploty podlahové konstrukce

Požadavky na podlahové konstrukce jsou i po revizi ČSN 730540-2 až na několik výjimek zcela stejné. Byly pouze doplněny doporučené hodnoty kategorií podlah pro jednotlivé typy místností.

Požadované hodnoty poklesu dotykové teploty podlah:

Pokles dotykové teploty podlahy 

5. Šíření vodní páry

Požadavky na šíření vodní páry se v revidované ČSN 730540-2 změnily jen drobně. Byly zvýšeny dílčí limity pro maximální možné množství zkondenzované vodní páry v materiálech s plošnou hmotností do 100 kg/m² (tepelné izolace) a byla přidána možnost hodnotit v odůvodněných případech roční vlhkostní bilanci alternativním postupem s použitím pokročilejších simulačních metod.

6. Šíření vzduchu

Požadavky na šíření vzduchu a související doporučení byly mírně upraveny ve více směrech. Došlo k vypuštění požadavku na součinitel spárové průvzdušnosti oken a dveří (kvůli konfliktu s harmonizovanou evropskou normou na výrobky), zatímco pro lehké obvodové pláště byl tento požadavek zachován a jen převeden v souladu s ČSN EN 12152 na hodnocení tříd průvzdušnosti. Upraveny byly také doporučené hodnoty celkové intenzity výměny vzduchu obálkou budovy n50 (měřená hodnota vyhodnocená pro tlakový rozdíl 50 Pa).

 Více o nárocích na průvzdušnost konstrukcí v následujícím odkazu:

 požadavky na průvzdušnost stavebních konstrukcí

7. Tepelná stabilita místnosti

Zatímco požadavky na tepelnou stabilitu místnosti v zimním období se v revidované ČSN 730540-2 nijak nezměnily, požadavky na tepelnou stabilitu místnosti v letním období byly sice mírně, ale přesto významně upraveny.

Nově je totiž stanoven pouze požadavek na nejvyšší denní teplotu vzduchu v místnosti. To znamená, že nadále se již nepřipouští hodnocení místnosti tradiční metodikou ČSN 730540-4, jejímž výsledkem byl nejvyšší denní vzestup teploty vnitřního vzduchu. Přípustné je pouze hodnocení dynamickými simulačními metodami – a to buď zjednodušenými výpočetními modely podle ČSN EN ISO 13792, nebo komplexnějšími výpočetními modely.

Další změna se týká obytných budov, u nichž norma nyní připouští krátkodobé a omezené překročení požadované hodnoty nejvyšší denní teploty vzduchu v místnosti (nejvíce o 2° C na nejvýše 2 hodiny), pokud s tím investor, resp. uživatel souhlasí. Kromě požadavků na přirozeně větrané budovy bez chlazení jsou v ČSN 730540-2 uvedeny také požadavky na klimatizované prostory, které musí splnit podmínku na nejvyšší denní teplotu vzduchu θ_ai,max ≤32 °C. Ověření požadavků pro klimatizované i neklimatizované prostory se provádí bez zahrnutí vlivu vnitřních zisků a chlazení.

Požadovaný maximální pokles výsledné teploty v místnosti na konci otopné přestávky a požadované nejvyšší přípustné hodnoty pro hodnocení tepelné stability v letním období:

Tepelná stabilita

Vzorový Energetický štítek obálky budovy ke stažení zde.

Rozhodující jsou hodnoty průměrného součinitele prostupu tepla Uem, který musí být u novostaveb a rekonstruovaných částí budovy nižší než hodnota průměrného součinitele prostupu tepla referenční budovy Uem,N. Pokud při stavebních úpravách, udržovacích pracích, změnách v užívání budov a jiných změnách dokončených budov není splnění tohoto technicky nebo ekonomicky proveditelné s ohledem na životnost budovy a její provozní účely, pak lze překročit požadovaný průměrný součinitel prostupu tepla obálky budovy, ale nejvýše tak, aby prokazateln nedocházelo k poruchám a vadám při užívání.

Vyhovující se dálě dělí do kategorií A-C. Třída C se nově  nedělí na třídy C1 (budova vyhovuje doporučené hodnotě součinitele prostupu tepla) a C2 (budova vyhovuje požadované úrovni součinitele prostupu tepla). Rozmezí tříd D a E odpovídá průměrnému stavu stavebního fondu ČR do roku 2006. Součástí energetického štítku je také protokol, který popisuje tepelné parametry referenční a hodnocené budovy budovy.

Energetický regulační věstník, částka 8, ze dne 25. 11. 2007

Kompletní text Cenového rozhodnutí ERÚ č. 7/2011 ke stažení zde:

http://www.eazk.cz/wp-content/gallery/ERU_rozhodnuti_7-2011.pdf

Chladící spotřebiče jsou vybaveny energetickým štítkem od roku 1995. Do běžného standardu spotřeby se vešla brzy většina výrobků. Kategorie B,C a D  a další již nemají šanci na trhu uspět.

Od roku 1999 jsou štítkovány myčky na nádobí a od roku 2003 elektrické trouby. Od roku 2010 je omezen prodej žárovek nad 80 wattů. Od roku 2011 budou štítkem označeny televizory, počítače, monitory a další kancelářská technika.

Televizory se podíleji z 10% na celkové spotřebě průměrné domácnosti.

Pozor na STAND-BY provoz! Spotřebiče jste vypnuli, ale jejich světýlka svítí  a spotřebovávají 1 až 2 W/hod.

Hodnocení spotřebičů a další zajímavé informace najdete na  http://www.uspornespotrebice.cz/ .

• při výstavbě nových budov
• při energeticky významných změnách stávajících budov s podlahovou plochou nad 1000 m2
• při prodeji nebo nájmu těchto budov nebo jejich částí 

    Leták „Průkaz energetické náročnosti budovy“ ke stažení zde.

Seznam energetických expertů oprávněných ke zpracování průkazu k nahlédnutí zde.

Energetický průkaz budovy byl dokument, kterým byla hodnocena potřeba energie budovy na vytápění v prvních letech po uvedení zákona 406/2000 Sb. v platnost.Touto energetickou potřebou budovy byla myšlena potřeba energie na vytápění a větrání budovy se zahrnutím tepelných zisků z oslunění a se zahrnutím vnitřních tepelných zisků. Způsob hodnocení, kritéria hodnocení a výstupní formu dokumentu předepisovala vyhláška č.291/2001 Sb. Výsledným hodnotícím kritériem energetického průkazu byla měrná potřeba tepla při vytápění budov. Žádný právní předpis neurčoval, kdo je oprávněn energetický průkaz budovy vypracovat a mohl jej tudíž vypracovávat každý, kdo zvládl metodiku výpočtu. Vyhláška č.291/2001 Sb. byla však zrušena nabytím účinnosti nové vyhlášky č.148/2007 Sb. Nová vyhláška, která platí od 1.července 2007, zavádí nový dokument, který se nazývá Průkaz energetické náročnosti budovy a který mohou vypracovávat pouze oprávněné osoby. Energetický průkaz budovy dle vyhlášky č. 291/2001 je dnes již neplatným dokumentem v případě, že je nutno dokládat tepelně technické vlastnosti budovy.Průkaz energetické náročnosti budov (ENB) slouží pro komplexní stanovení energetické náročnosti budovy a jasné vizualizace její celkové energetické náročnosti. Umožňuje jednoduché srovnání budov z hlediska kvality obalových konstrukcí a nároků na energii potřebnou pro její provoz. ENB vyjadřuje transparentním způsobem celkovou spotřebovanou (dodanou) energii budovou a tedy i nákladů na její provoz. Celková roční dodaná energie znamená součet jednotlivých vypočtených dílcích potřeb dodané energie na vytápění, větrání, chlazení, klimatizaci, přípravu teplé vody a osvětlení v předepsaném množství a kvalitě a zahrnuje účinnosti technických zařízení použitých v energetických systémech budovy, ztráty vzniklé v těchto systémech, část tepelných ztrát využitelných ke snížení spotřeby energie, pomocnou energii a respektuje využitelné tepelné zisky. ENB může sloužit jak stávajícím majitelům a uživatelům objektu, tak i realitním kancelářím a zájemcům o koupi či pronájem domu, jako jeden z nástrojů pro stanovení výše kupní ceny nebo nájmu.

Součástí průkazu musí být u nových budov nad 1000 m2 celkové podlahové plochy posouzení s ohledem na alternativní způsoby vytápění, kterými jsou :

a) decentralizované systémy dodávky energie založené na energii z obnovitelných zdrojů
b) kombinovaná výroba elektřiny a tepla (kogenerace)
c) dálkové nebo blokové ústřední vytápění, v případě potřeby chlazení
d) tepelná čerpadla

Kdo má povinnost zpracování průkazu energetické náročnosti budov: Podle tohoto zákona (§6a) vzniká stavebníkům a vlastníkům budov povinnost nechat zpracovat průkazy energetické náročnosti a provozovatelům budov využívaných pro vybrané účely (školství, zdravotnictví, kultura, obchod, sport, ubytovací a stravovací služby, zákaznická střediska odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací a veřejné správy) povinnost tyto průkazy umístit na veřejně přístupném místě. Průkaz energetické náročnosti budovy přitom nesmí být starší 10 let. Tato povinnost se však týká pouze těch provozovatelů budov, kteří museli nechat zpracovat průkaz energetické náročnosti  z důvodu výstavby nových budov nebo z důvodu větších změn již dokončených budov. Jak už bylo řečeno výše, pomocí průkazu energetické náročnosti se mimo jiné prokazují i obecné technické požadavky na výstavbu. Tato povinnost je dána §6a, odstavec 1, zákona 406/2000 Sb. V tomto odstavci je definováno :Stavebník, vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek musí zajistit splnění požadavků na energetickou náročnost budovy a splnění porovnávacích ukazatelů, které stanoví prováděcí právní předpis (vyhl.148/2007 Sb.), a dále splnění požadavků stanovených příslušnými harmonizovanými českými technickými normami. Prováděcí právní předpis (vyhl.148/2007 Sb.) stanoví požadavky na energetickou náročnost budov, porovnávací ukazatele, metodu výpočtu energetické náročnosti budov a podrobnosti vztahující se ke splnění těchto požadavků. Při změnách dokončených budov jsou požadavky plněny pro celou budovu nebo pro změny systémů a prvků budovy. Ve stejném paragrafu, ale v odstavci 8 je zároveň definováno, které budovy a za jakých podmínek nemusí podmínky z odstavce 1 splňovat. Tyto podmínky nemusí být splněny:
- při změně dokončené budovy v případě, že vlastník budovy prokáže energetickým auditem, že to není technicky a funkčně možné nebo ekonomicky vhodné s ohledem na životnost budovy, její provozní účely nebo pokud to odporuje požadavkům zvláštního právního předpisu (např. zákon č.20/1987 Sb., o státní památkové péči)
- u budov dočasných s plánovanou dobou životnosti do 2 let
- u budov experimentálních
- u budov s občasným užíváním, zejména pro náboženské činnosti
- u budov obytných, které jsou určeny k užívání kratšímu než 4 měsíce v roce
- u budov samostatně stojících o celkové podlahové ploše menší než 50 m2
- u budov obsahující vnitřní technologické zdroje tepla
- u výrobních budov v průmyslových areálech
- u provozoven a neobytných zemědělských budov s nízkou roční spotřebou energie na vytápění

a) požadavky na energetickou náročnost budov, porovnávací ukazatele a výpočtovou metodu stanovení energetické náročnosti budov,

b) obsah průkazu energetické náročnosti budov a způsob jeho zpracování včetně využití již zpracovaných energetických auditů,

c) rozsah přezkušování osob z podrobností vypracování energetického průkazu budov.

Znění vyhlášky si můžete stáhnout zde:

02-vyhl_148_2007.pdf

Kompletní text Cenového rozhodnutí ERÚ č. 7/2007 ke stažení zde:

cenove-rozhodnuti-eru-pro-rok-2008.pdf

Pokud máte jakékoliv dotazy, náměty a připomínky ohledně energetické legislativy, popř. potřebujete vyhledat příslušný právní předpis nebo poradit s jeho výkladem, neváhejte obrátit se na nás – viz. kontakty.